Puťáček na zahájení sezóny - Návrat na Medlov

Pitka nám dodala zápis, který vystihuje naši akci...

Cesta tam

Náš výlet začal srazem před klubovnou kde jsme se rozloučili se svými rodiči a za vedení Krolla usedli do trolejbusu, který nás odvezl do Krpole na vlak.
Ve chvíli kdy Kroll kupoval jízdenky, se ve dveřích objevil Lukáš. Nastal čas odebrat se na perón a vyčkávat na vlak. Zde se k nám přidala Ochech jejíž výbava mě velmi zaskočila. Měla pouze spacák a s ním v obalu prý i teplé oblečení. Zbytek měla u Lukáše v batohu.

Nasedli jsme na vlak do Tišnova. A tam se přesedalo na vlak jenž mířil do Nového Města na Moravě.

Kola zapištěla a to bylo pro nás znamení. ,,Batohy na záda a jdeme šlapat“ povídal Kroll a tak se stalo, ovšem někteří nasazovali batoh na záda na dvakrát jelikož tam měli samé těžké věci.
Já se svým o trochu menším batohem jsem byla v pohodě, protože v něm byly samé lehoučké věci. Po vystoupení z vlaku jsme nalezli první rozcestník který nám ukázal cestu do kopce směrem k Maršovicím.
V Maršovicích jsme si zahráli hru a to takovou že jsme postupně přiběhli ke Krollovi, který stál u mapy a zeptal se nás kde právě jsme. Jediné co z výsledků vím že jsem o sekudu předběhla Ondru. :D Po menším občerstvení jsme zase vyrazily. Pár zastávek na oddych a 9 km za mámi a už je tu náš cíl tábořiště Medlov.

Medlov

Nastal čas se ubytovat. Karimatka,spacák a celta. A pěti hvězdičkový hotel byl na světě.
K večeři se podával špekáček na ohni a rizoto. U ohně jsme seděli dlouho do noci.
Zhruba po páté ráno nás probudilo tak silné fučení větru že nám to sebralo celtu. Po usnesení že se nikomu nechce z tepla spacáku musel ji jít Kroll sám zpravit. Ráno jsme se postupně probouzeli.
Po společném nasnídání buchtami od maminek, vykonání jistých potřeb a sbalení jsme opět mohli vyrazit.

Cesta zpět

Po pěti kilometrech jsme uviděli Skihotel. Šli jsme o cca půl kilometru dál kde bylo odpočívadlo.
Tam jsme složili věci a během vaření těstovin jsme si zahráli hru.

Hra se hrála tak, že napapíru byly napsány barvy ale jinou barvou něž jakou to slovo označovalo např.: zelená červenou barvou, černá zelenou barvou, růžová modrou barvou atd. Kroll, Lukáš a Ochech seděli v trojúhelníku a držely tyto papíry.
My jsme k nim museli přiběhnou a říct jim barvu, kterou označovalo slovo a ne barva. I tady zase vím pouze své umístění, poslední.

Na oběd byly těstoviny s kukuřicí, fazolemi a tuňákem.
S Ondrou jsme měli společnou lžici tak jsme to měli rozdělené: já sním fazole on tuňáka, jelikož oboum nám to druhé nechutnalo. Dojedli jsme a byl čas odkráčet na vlak. Bylo to až nečekaně krátké a ani bych nečekala že to bylo 10 kilometrů jak Kroll tvrdil. U Hlavního nádraží jsme čekali na vlak do Tišnova. Ve vlaku bylo nějak ticho a já byla trochu unavena a tak jsem usla opřená o stolek na supermana.
Kroll a Ochech se mi pak smáli. Zbytek cesty v obou vlacích jsem za trest Krolla otravovala. Nakonec jsme všichni vystoupili na nádraží v Krpolu. Lukáš a Ochech se rozjeli domů a tak na nás Kroll zbyl opět sám.
Cesta trolejbusem už byla v pohodě a v trošku unavené náladě, jelikož jsme se všichni těšili domů.
Trolejbus zastavil a my jsme se tiše rozešli domů.

Zazvonil znonec,

A výletu byl konec.